Popeleční středa

Abyste si nemysleli, že…
31.1.2017
Kreativní tvorba rybích receptů Edy Levého
1.3.2017

Popeleční středa

V první řadě je třeba napsat, že rybí maso je pořád maso. Pravidla pro půst vycházejí z historických souvislostí: když se postní praxe postupně ustanovovala, tak maso z teplokrevných zvířat bylo považováno za jakýsi „nadstandard“. Půst pak znamenal a znamená, že si odepíráme něco, co nám činí příjemně, avšak není to pro nás nezbytně nutné, je to něco, bez čeho se obejdeme. Ryba byla považována za jídlo chudých, bylo to „obyčejné“ maso, takže se k tomu nepočítala. V církvi se pak praxe odříkání masa z teplokrevných zvířat (savců a drůbeže) ustálila a stala se pravidlem. (Je pravda, že toto pravidlo přijímáme, aniž bychom se nad ním více zamýšleli. Např. ryba bývá dnes – alespoň u nás – luxusnějším pokrmem než vepřové či kuřecí maso).

Jde však o to, držet se spíše té podstaty než formy. Tedy v ten den chtít učinit nějaký sebezápor a odepřít si něco ze svého nadbytku, něco, co mám rád, ale nutně to nepotřebuji. Takže, co se týče masa, asi si nebudeme vyvářet svíčkovou nebo třeba steak s hranolkami, zároveň by nebylo vhodné tato jídla nenahrazovat lososem, z něhož by se taky dala vytvořit parádní hostina. Na druhou stranu, pro toho, kdo nemá rád maso vůbec, ale libuje si např. ve sladkostech, si může odříct něco z toho. A tak bychom mohli pokračovat i v oblasti trávení času.

Tatiana Frank

 

 

 

 

 

 

Popeleční středou vstupují věřící do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na oslavu Velikonoc. V liturgickém kalendáři katolické církve je to středa, která předchází první neděli postní a označuje začátek postní doby. Datum Popeleční středy je tedy pohyblivé jako i Velikonoce. Začátek postní doby byl v průběhu dějin přesunut z 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, které nejsou chápány jako postní den.

fotosoutěž

Křesťanství a rybářství patří k sobě – pojítkem mezi nimi je období půstu. Ryby, zejména ty sladkovodní, byly u nás jeho přirozenou součástí. Nejrozšířeněji chovanou rybou u nás byl a stále je kapr, tak jak ho známe i dnes. Jeho výhodou byly právě biologické vlastnosti, zejména nenáročnost na prostředí a dobrá rozmnožovací schopnost. O zkušenostech s ním se mniši dověděli také z dostupné římské literatury. U klášterů se proto zakládaly sádky a rybníky. Ve vnitrozemí se tak rybníkářství šířilo společně s křesťanstvím. Přijetí křesťanství s sebou neslo zvýšenou poptávku po rybách i mezi běžnými obyvateli, což vedlo následně k zakládání rybníků i mimo kláštery.

pexels-photo-27237

V polovině 17. století v důsledku třicetileté války a následných zmatků došlo k zhroucení celého odvětví. Rybníky zanikají a produkce ryb výrazně klesá. Dříve levnou a dostupnou sladkovodní rybu tak v postní stravě nahrazuje zelenina, zejména luštěniny. Ke změně dochází až na konci 19. století, kdy nastává renesance chovu ryb u nás. Sladkovodní ryby, tedy hlavně kapr, se proto opět v hojnější míře dostávají na náš stůl. Produkce kapra se zvyšovala do té míry, že se kapr u nás ustálil jako hlavní chod štědrovečerní večeře, který je posledním dnem předvánočního postu.

Informace o probíhající soutěži týkající se Popeleční středy najdete zde